Na prahu nového roku mám intenzivní pocit sdělit úvahu ze své branže a od srdce. Desítky let se v naší zemi PR agentury a PR poradci věnují obrazu nejrůznějších společností, institucí, úřadů. I já.
A pak přijdete "dovnitř" a bez růžových brýlí a vnímáte, jaké vztahy tam panují, jaká dynamika společností "třese" a je vám z toho smutno. (Vždycky mi přijde na mysl pořekadlo mé maminky, které pronesla, když jsme se s mojí sestrou vyparádily do školy a obuly si špinavé boty: „Nahoře huj a dole fuj.“) Často zde jednáte s frustrovanými lidmi, kteří s vámi komunikují možná slušně (protože to mají v poučkách či v desateru), ale neautenticky. V horším případě svoji zlobu, někdy až ironii ani neskrývají.
Není ani tak těžké přijít na to, proč jsou tak na-laděni a vlastně roz-laděni. Příčinou je kvalita komunikace "uvnitř". Pojmem komunikace myslím pravý význam slova, nikoliv jen příkazy a výtky.
O fenoménu komunikace se toho píše a mluví až až, stovky kurzů na vás „volají“ na internetu i facebooku, mnozí šéfové své podřízené posílají na instantní „nalévárny“, mnoho školení se odehrává, spousty kreditních bodů lidé získávají pro potvrzení zkušenosti a lepší plat. Přitom to úplně nejzákladnější, co by mělo fungovat - totiž mluvit se zaměstnanci o změnách (ještě než nastanou), vysvětlovat, dávat příležitost se ptát a odpovídat - prostě nefunguje. A ti se až z tiskových zpráv či ze spekulací médií dozvídají, co mají vědět jako první. Možná to mnozí znáte z rodiny - když je něco uvnitř tabu, ale soused či rovnou celé město o tom ví, něco je špatně.
To bolavé téma je "vnitřní" komunikace a mnoha manažerům, šéfům, ředitelům, zkrátka těm nejvyšším se do ní buď z nejrůznějších důvodů nechce (strach, nevědomí), nebo netuší, že příčinou "blbé" nálady jejich zaměstnanců je fakt, že vlastně ani nevědí, pro co pracují, jaký je smysl jejich práce. Kromě jednostranných kritických sdělení a na zdi vyvěšených panelů v podobě výkřiků o misích a vizích, na nichž se nepodíleli, nedostávají jiné zprávy o sobě a o společnosti, v níž pracují. Tak jsou paradoxně i nastavení. Co pak mohou říkat venku, ve své rodině, mezi svými známými?
Vždyť už i Baťa věděl, že pro úspěch firmy a k jejímu dobrému jménu patří péče o lidi. Naladil si i jejich rodiny, široké společenství. Současné společnosti nabízejí nejrůznější benefity, na které už mnozí zaměstnanci automaticky čekají, avšak štěstí jim nepřinášejí. Protože jim chybí to nejdůležitější - zájem o ně samé. Já jsem za svou dlouhou praxi v poradenství v komunikaci a PR potkala jen jediného manažera, který mluví o svých zaměstnancích jako o spolupracovnících a nemá problém denně projít pracoviště firmy a pozdravit lidi.
Do nového roku 2017 si přeji mít možnost pracovat s manažery odvážnými nasměrovat či zesílit komunikaci a „PR“ právě dovnitř. Ke „svým lidem“, k srdci společnosti - ke svému pokladu.
Rozloučím se citací: „Přímé jednání patří mezi prvotní podmínky úspěchu! … Přímé, prosté jednání budí v lidech všechny dobré instinkty. Jednáš-li otevřeně s úmyslem posloužit lidem, tvůj úspěch je neodvratný.“ Tomáš Baťa
K inspiraci dnes už starý článek, avšak stále platný: http://www.m-journal.cz/cs/aktuality/dve--tretiny-zamestnancu-ceskych-firem-povazuji-komunikaci-mezi-vedenim-a-pracovniky-za-nedostatecnou__s288x7831.html
Zdenka Hanyšová Celá