Please reload

  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
Please reload

Hledat dle slov
Sdílet
Archiv

31.12.2016

Please reload

Naše inspirace

Já, ŽENA a moje role

1/1
Please reload

Na co se těšíme

Díky poznání předků poznávám sama sebe

23.1.2016

 Už delší dobu mě lákalo podívat se víc zblízka na své předky. Prohlédnout si je lépe na fotkách, najít jména k těm, které neznám, seznámit se s jejich osudy a životy, číst v nich jejich přesvědčení a hodnoty. Pořád jsem to odkládala, ale asi už nazrál čas. Neodbytné otázky v mé mysli stále klíčily: Kdo to tam přede mnou byl? Čí já jsem pokračovatel a kdo mi tam „zepředu“ dává energii? Na jakých kořenech rostu a co si vědomě či nevědomě vlastně nesu?

 

Ten proces je z mé zkušenosti takový, že chvíli tomu nutkání odoláváte (protože „nemáte čas“). Až zase někdo další v rodině umře a vám dojde, že lidé, od kterých se ještě můžete o svém rodu něco dozvědět, tady už za chvíli nemusejí být…. Najednou vás to chytne a vy na to pořád myslíte, hlavu plnou otázek: Jak žili, jak přemýšleli, a jsme si aspoň v něčem podobní? Co si i po jejich smrti mohu od nich převzít, jakou inspirací na mě dýchají? A nakolik mohu otevřít rodinné tragédie, bolesti a tajemství? Od kdy přestávají být tabu?

Chuť dál a do větší hloubky se seznamovat s předky u mne sílila poté, co jsem mohla začít pojmenovávat dosud neznámé obličeje na zažloutlých portrétech. Ty, které jsem v albech rodičů dříve přehlížela, protože mi nic neříkaly. A najednou ta jména z náhrobků „cizích“ hrobů začnou mít konkrétní podoby, rychle ožívají. V jejich dokumentech čtete: Chalupník, švec, hospodář. A teď už cítíte z jejich tváří hrdost, zkušenost, jakousi opravdovost žití. 

 

Prohlížím si jejich fotky pořízené při kopání brambor či při jiné práci na záhumenku, z budování stavení, i z jejich odpočívání v zahradě či na prahu domu po náročném dni.

Stále silněji vnímám, že moji předci velmi dobře věděli, co kdy mají udělat, aby uživili sebe i zvířata. I bez rad vyčtených z rozvojových knih začínali s myšlenkou na konec a byli proaktivní. Věděli, kdy a co zasít, aby v létě a na podzim sklidili. Aby měli pod střechou dostatek dřeva a mohli celou zimu topit a vařit na kamnech. Věděli, že každodenní rituály jsou nutností pro přežití: že každé ráno musí nejdříve zatopit, aby mohli uvařit. Že musejí nejdřív poklidit zvířatům, teprve potom mohou snídat oni sami. Že musejí donést zásoby vody od studny. Konve s mlékem dopravit k silnici. Pak uklidit ve chlévě, ve stodole, obstarat pole. A že když je u těchto povinností aspoň trochu radosti, je tam i pospolitost a sounáležitost v rodině.

 

Nejbolestnější byly nenadálé odchody blízkých. Smrti zdravých synů, přivozené nešťastnou náhodou či náhlou záludnou nemocí. Úmrtí manžela či manželky, když hospodářství pak zůstalo na jednom z nich. Požáry, záplavy a neúrody. To vše je za nimi a s mnohem bolestnějšími následky, než přináší dnešní doma – ti lidé si zase mohli pomoci jen sami. Z boje o přežití pramení jejich další životní síla.

 

Považuji si obou svých pradědečků, kteří bojovali „za císaře pána“ v první světové válce. Dědeček Antonín z tatínkovy strany se už nevrátil, zahynul na italské frontě a zanechal po sobě vdovu a pět sirot. Ten druhý, Ignác, z maminčiny strany se z války nějakým zázrakem vrátil a mohl tak svých pět dětí vypravit do života.

 

I když já jsem se svými dědy a babičkami „ze starých časů“ pravidelně potkávala, mrzí mě, že jsem jim už tehdy nekladla otázky, které mě teď napadají a že jsem se o nich nedozvěděla víc, dokud žili. A přemýšlím, co budou naši vnuci a jejich děti vědět o nás a našich předcích, o dědictví genů a energií, které v nich proudí. Zřejmě to, co jim my sami řekneme. Když poctivě a s nejlepšími úmysly jdeme tyhle příběhy poznávat a předávat je dál, energie rodu bude proudit.

 

A co jsem poznáním (zdaleka ne dokončeným, ba teprve započatým) svých předků dozvěděla o sobě? Pocházím z rodů plných dobrých, slušných a poctivých lidí, kteří měli hodně síly zdolávat nepřízeň osudu. Nesu si jejich chuť do života a jeho dalšího poznávání, a seberozvoje. Mám k tomu spoustu dostupných možností, v sobě, i mimo sebe. Když vím, co a kdy zaseji, určitě sklidím kvalitní úrodu :-)

 

Zdenka

Please reload