Po dlouhém čase jsem se byla podívat na jedné tiskovce. Kdybych psala slohovku, začala bych: Venku zrovna začalo dýchat jaro a provokovalo svou modrou oblohou. Tou, která vás táhne směrem nekonečno. Obklíčena historickými budovami jako němými svědky historie s jejími aktuálními kontexty..... Přítomný okamžik, ten, který pořád hledáte, se najednou zjevil sám od sebe a nechtěl vás pustit dál... A otázka: co je vlastně teď důležité?
EndFragment