Please reload

  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
Please reload

Hledat dle slov
Sdílet
Archiv

31.12.2016

Please reload

Naše inspirace

Já, ŽENA a moje role

1/1
Please reload

Na co se těšíme

Otevřený dopis Krtečkovi

21.2.2016

Milý krtečku, před pěti lety jsem ti psala dopis plný nadšení. Tvůj taťka Zdeněk Miler měl tehdy rovných devadesát let! Ten rok na podzim pak zemřel a mně to bylo moc líto. Dnes by měl zase narozeniny, tentokrát už pětadevadésáté. Chtěla bych mu do jeho nebe poděkovat. Nelze totiž zapomenout na krásné pohádky, které nám četly naše maminky, pak jsme je sami předávali našim dětem a dnes je naše děti zase čtou těm svým. A znají tě děti po celém světě.


Pravda, narodil ses, Krtečku, už před hezkou řádkou let. Prý jsi přišel na svět v roce 1956 díky náhodě: tvůj taťka tehdy tolik přemýšlel o postavičce k příběhu o výrobě plátna, až na louce zakopl. Zakopl o …. Krtinec. Dokonce tak, až spadl na zem. A byl jsi na světě. Nejdříve, pravda, s trošku větším nosem, ale to se časem spravilo a my jsme se pak s tebou smáli i brečeli. Díky tvým večerníčkovým příběhům můžu být zase ta malá holka, která tě kdysi viděla ještě jen černobíle. Můj syn se pak chechtal u tvých krkolomností vyvedených už barevně…. A můj malý vnouček? Představuji si ho v pozici, ve které jsem ho před pěti lety zastihla: jak leží na bříšku před koupáním a dívá se na televizi, pohled upřený jen na tebe, jako by ho někdo přikoval: Krtek a autíčko, Krtek ve městě, Krtek a televize, Jak krtek ke kalhotkám přišel….. (Díky, Česká televize!).

 
Tvůj taťka Zdeněk tě, Krtečku, dobře vychoval. Však na tobě „pracoval“ až 18 hodin denně až do svých 81 let. Jsi vždycky slušný, a když se vztekáš, tak to má důvod, a když pláčeš, tak taky. A jak si umíš poradit! Víš, že bez práce nejsou koláče. Co na tom, že ti taky něco nevyjde. Jsi šikulka, že to takhle s námi umíš a aspoň na chvíli nás vracíš do světa, kdy slova a činy mají svůj význam a hezky hřejí. Kam se hrabou tví američtí konkurenti, jejichž počínání často nemá žádný smysl a jako plyšáka bych je miminu do postýlky nepoložila. (Však si tě pan Miler jako postavičku i proto, že jsi byl jedním z mála zvířátek, na které si netroufl Walt Disney.)
Představuju si tu šňůru let, po která jsi tu, Krtku, s námi, a přemýšllím o tom, co všechno jsi s námi zažil a co tomu asi říkáš. Myslím taky na to, co tě s námi ještě asi čeká. Dochází mi, do jakých nicotností často balíme své dny, jak zbytečné myšlenky často splétáme a rozplétáme. Tak dost! Vypínám zprávy i počítač a jdu si otevřít Milerovu knížku a podívat se, jak že jsi k těm kalhotkám vlastně přišel. 

 

P. S.:
A pane Milere: Díky! Ještě, že jste tehdy zakopl. Zakladatel Země pohádek Vlastimil Král o Vás řekl: To, jak nakreslil Krtka, odráží, jaký byl člověk. Vytvořil ho srdcem.“ A tak snad je vám tam nahoře i s těmi pohádkami dobře. Určitě je tam s vámi i vzpomínka na poslední let raketoplánu Endeavour, když na jeho palubě spolu s astronautem s českými kořeny Feustelem letěl v dubnu 2011 i maskot vašeho „synka“. Jeho „let mezi hvězdy“ jste podle svých slov sledoval na všech možných záběrech z vesmírné lodi. Jako by to bylo završení všeho, co jste s krtkem prožil. Půl roku na to jste „mezi hvězdy“ tam nahoru odešel sám…. 

 

obrázek zdroj: novinky.cz

Tags:

Please reload