Jste také na volné noze a také vám dá vám občas "práci" říci si o určitou sumu peněz za to, co děláte?
Navíc, když si to ještě užíváte, a to, co děláte, je pro vás koníčkem? Nedejbože je to naplněním vašich snů? Otázka „Jak si stanovit svou cenu za svou práci?" je asi to nejtěžší, když se člověk vrhne do práce, která ho baví, jde mu od ruky a na lidi kolem sebe působí v tom smyslu, že když mu „to jde samo", měl by "to" snad rozdávat zadarmo.
Zažili jste někdy pocit vinny, když jste si za výrobek či službu měli říci odměnu, o jejíž výši si druzí pomyslí, že jste se snad zbláznili? Odměnu, která ale zhodnocuje vše, co jste do "naučení se umění", do zkušeností, vzpamatování se z kopanců, pádů a do "znovuvstávání" ze země investovali, abyste konečně poznali, co je smyslem vašeho konání na tomto světě?
Také se vás v těchto případech zmocňuje sociální cítění s lidmi, kteří by si snad vaši službu či produkt zasloužili dostat zadarmo?
Zrovna nedávno jsem si připomněla příběh z dob, kdy jsem jednu kamarádku vozila na výlet, nechtěla jsem od ní peníze za benzín a ještě jsem jí platila oběd, protože "na to neměla". Teprve po letech mi došlo, že na tom byla existenčně mnohem líp, než já. Byt byl její a slušně placenou práci měla. Já jsem splácela hypotéku za byt a vzala jsem si ještě leasing na auto a platila jsem si školu, abych mohla dělat práci, která mě baví a abych žila život, který pro mě v té podobě má smysl.
Na závěr svého přemýšlení, ke kterému mě v dobrém slova smyslu vyprovokovala jedna zpráva z facebooku, si půjčím citát z blogu Blanky Winterové:
"Říká se, že před několika desítkami let se jedna žena procházela po Paříži a najednou si všimla, že v jedné kavárničce na chodníku sedí Picasso a něco si kreslí.
Požádala jej, jestli by ji nenakreslit, že mu zaplatí, co si řekne.
Za několik málo minut měla v ruce svůj portrét – originál od Picassa.
„A co vám tedy dlužím?“ zeptala se.
„Pět tisíc franků,“ zazněla odpověď.
„Ale vždyť vám to trvalo jen tři minuty!“ namítla.
„Ale kdepak,“ odvětil Picasso, „trvalo mi to celý život.
Přemýšlejte tedy o tom, co vás vaše dnešní zkušenosti stály. Počítejte nejen sumu za cestovné a čas, ale také za vzdělání, knihy, zkušenosti získané i „držkopády“. Protože držkopády přinášejí ztráty a vyhoupnout se znova jen na břeh bývá nejen bolestné, ale zdlouhavé a drahé. Ale stojí to za to.
Krásný den.
Zdenka, 13. 8. 2015