Knihu Vědomý business jsem jednou docela náhodou koupila v Praze na hlavním nádraží, krátce po jejím uvedení na trh v roce 2010. Pozvánkou ke čtení a následnému studiu této knihy pro mě byl text na záložce. „Vědomý business je daleko víc, než jen technika. Je to vyslyšení naší lidské touhy po naplněném, tvořivém a smysluplném životě. Je to rozhodnutí pracovat v souladu se svými vnitřními hodnotami. S respektem k sobě, k druhým lidem, k přírodě, využívat svůj plný potenciál a sloužit druhým, jak nejlépe dovedeme a užívat si duševního i materiálního bohatství, které nám to přináší.“ Už ve vlaku jsem se začetla do prvních kapitol.
Také předmluva Tomáše Sedláčka byla zárukou, že to nebudou špatně vložené peníze. A jeho věta „Čím více světů si je člověk vědomý, tím více je člověkem“ a Descartovo opravené rčení „Jsem vědomý, tedy jsem“ mě provokovaly k dalšímu čtení. A zaujal mě také příslib, že to není kniha jen pro podnikatele, protože se za podnikatelku nepovažuji. A potřebovala jsem spíše poradit, kam se dál v životě ubírat. V práci i v životě. A jak vyladit svoje úvahy o cíli, či vizi. „Pokud se práce a podnikání staly důležitými oblastmi našeho života, pak je třeba je nastavit tak, aby byly skutečně důležitými – a jako takovým se jim věnovala i pozornost,“ uvádí Sedláček.
Ještě týž večer jsme s manželem začali knihu číst u krbu. A další a další večery. Četli jsme nové kapitoly s myšlenkami, které nám nebyly cizí: o tom, co je to být vědomý, jak vnímat vědomě své okolí, rozumět situaci, ve které se nacházíme, uvědomovat si, co je pro nás důležité a dokázat si také představit víc možností, jak toho dosáhnout. A naopak, když je vědomí utlumeno, jsme odevzdáni napospas svým instinktům. A pak další věty o sebeuvědomění. Přemýšlení nad tím, „proč si myslím to, co si myslím??“ A také „Kdo jsem? A co je posláním mého života? Co opravdu chceš? A jaké jsou tvoje naděje a sny?
Důležité pro mě byly i věty a pasáže o nevědomých postojích, o bezpodmínečné odpovědnosti, kde je kapitola o tužce, která „sama“ spadla. A kapitola o rozdílu mezí obětí a tvůrcem. Tak ta mi utkvěla v paměti hodně silně. Jak často jsem si na ni od té doby vzpomněla! Jak často mi pomohla obrátit můj pohled na danou situaci a vybrat si svůj postoj k ní a její řešení! Vždyť tvůrce zaměřuje svou pozornost na faktory, které může změnit, zatímco pozici oběti si volíme jako obranu před obviněním. Můžeme se rozhodnout, zda se zaměříme na faktory, které můžeme ovlivnit a staneme se tvůrci, nebo na ty, které jsou mimo naši kontrolu, a pak budeme obětmi. Role tvůrce je jednoznačně efektivnější. Před tímhle prostě neutečeme.
Pravda, tohle čtení je pro silné povahy, pro lidi, kteří na sobě chtějí pracovat, jinak totiž nemá smysl knihu ani číst. Důležitá kapitola o tom, že síla má svou cenu a převzetí spoluzodpovědnosti. Návod, jak se z oběti stát tvůrcem.
Nespočet příkladů, nespočet otázek.
Typické situace šéfů a podřízených, kteří si nerozumí, a přitom stačí málo, aby si porozuměli. Inspirace úspěchem. Motivace pochvalou. A příklad Matky Terezy či Viktora Frankla, kteří byli jistě inspirováni něčím „vyšším“, než je úspěch. Jaké příležitosti umožnily těmto lidem vyniknout? Nepřízeň osudu, která je pro miliony pozemšťanů důvodem, proč „to zabalit“ je pro ně naopak výzvou, silnou boří, aby prokázali, že jí dokážou proplout … Podívat se na svou situaci a život jako na hrdinskou cestu může být zkrátka velmi poučné.
A pak mě čekala kapitola Autentická komunikace. Opět moje téma. Protože mám se svojí autenticitou jisté potíže - tedy přesně nevím, do jaké míry jsem autentická. Na jedné straně si připadám, že jsem autentická až příliš, na druhé straně přemýšlím o tom, do jaké míry je moje autenticita „vykalkulované“. Co si myslíme a co ve skutečnosti říkáme? „Sami sebe se vidíme především optikou svých úmyslů, které jsou ovšem pro druhé neviditelné. Zatímco ty druhé vnímáme skrze jejich činy, protože ty jsou viditelné zase nám.“ To je zase jeden citát „pod sklo“ na pracovním stole. Připomíná mi pasáž z Kunderovy Nesmrtelnosti. Jak moc se snažíme, aby nás okolí vnímalo tak, jak si přejeme, aby nás vnímalo. A skutečnost je úplně jiná. Protože prostě tohle nemůžeme nijak zařídit…. Pak je tu ještě Vztahová komunikace - co si myslíme a co ve skutečnosti říkáme. A také něco jako naše osobní smetiště. A je tu i kapitola o zpracování toxického odpadu.
Vědomý business je knížka o myšlenkách, které mě inspirovaly na sobě dále ještě více pracovat. Ta cesta nebyla přímá, ale nakonec jsem „skončila“ v Koučink akademii Libchavy, kde se dále vědomě vzdělávám. Cítím se zde být sama sebou a pocítila jsem chuť si svá témata otevřít. Díky za to Vědomému businesu. Tato kniha byla první. Vřelé doporučení všem.
Zdenka
Fred Kofman: Vědomý business. Integrita, úspěch, štěstí